Cesta církve VIII
Pavel Hlaváč, Pavel Keřkovský, Petr Morée (edd.)
Po delší přestávce vychází již VIII. svazek řady publikací Cesta církve (CC). Posláním publikací je informovat současnou církevní veřejnost o tom, v jakých podmínkách žila církev pod vládou jedné strany a informovat o těch, kteří byli pronásledovaní a umlčovaní. Jejich hlasům nebyla dopřávána svoboda a publicita v domácím církevním tisku. Na tom umlčování se podílela mašinerie státní orgánů, ale často i církevně-správní instituce, synodní radou počínaje a některými staršovstvy konče, nesly svůj díl odpovědnosti. Články a dokumenty v tomto VIII. dílu CC se týkají první poloviny období normalizace v sedmdesátých letech 20. století. Často pojednávají o mnohých dosud žijících osobnostech. Některé práce proto vznikaly v tvůrčím rozhovoru s nimi. Také jsme navštěvovali řadu archivů a bylo třeba zpracovat více materiálů.
Studie mohou napomoci k důstojnému a pravdivému připomínání těch, kteří v minulosti „věrně orali na vinici Páně“, odpovědně před Bohem i před lidmi. Bylo to prorocko-společenské angažmá v církevní a často i v sekulární sféře. Hned prvý medailon bratra Františka Kopeckého, v němž převážně hovoří on sám, to názorně dokládá. Potíží s šířením náboženské literatury si všímá studie o Ctiradu Novákovi. Dopisy a petice v době počínající a stabilizované normalizace si všímají angažovanosti členů církve ČCE. Jde o dosud v ČCE málo probádané téma, které souvisí se společenským hnutím Charta 77, a proto v Dokumentech publikujeme Dopis jednatřiceti a Manifest mladé generace Děti kajícníků, včetně dopisu Synodního zastupitelstva ČCE z 28. května 1977 a dopisu Synodní rady ČCE z 3. 6. 1977. Dopisy se distancují od těch, kteří legitimně využili petičního práva ve věci diskriminace věřících. Rozesláním Osmi fakultních tezí zpečetilo církevní vedení odsudek prorocky-společenské angažovanosti věřících, a nastartovalo jemná a někdy i vážná nedorozumění, svědčící o vnitřní rozdělenosti církve. Článek o Synodech ČCE vykresluje zápasy o udržení svobodné atmosféry v církvi, vypráví ovšem i o počínajícím porušování synodně-presbyterních principů. Ladislava Hejdánka smíme považovat za jednoho duchovních otců Charty 77, který se stal dvakrát jejím mluvčím. Vzpomínky evangelických mluvčích Charty 77 dokreslují obraz tohoto plodného společenského hnutí, které si také v ČCE nalezlo své nejen své sympatizanty a signatáře, ale i své obětavé dělníky. CC VIII dokládá vliv evangelíků na československou společnost, a tedy i skromný podíl věřících na změnách, které nakonec vedly k přerodu společnosti právně-politickým způsobem, který v osmdesátých letech vyústil do sametově nenásilné revoluce.
Tolik v úvodu editoři publikace Pavel Keřkovský a Peter Morée
Cesta církve III. Hlaváč, P.; Keřkovský, P.; Morée, P. eds. Praha: ČCE 2017, 171 s., Knižnice studijních textů ČCE sv. 13.
ISBN 978-80-87098-68-4
20,00 Kč (vč. DPH)
Skladem